| |
#35355
Já
zapálil(a) svíčku
Ivetce Bartošové.
Ivetko, bylo toho již na tebe moc. Tvůj manžel i s jeho synem tě vodili jako cvičenou opičku a nikoho nechtěli k tobě pustit. Ne proto, že by tě to ubližovalo, ale aby jsi neřekla, jak s tebou zachází, byli tvoji věznitelé a ty vězeň. V tomto by nikdo nechtěl žít, ani kdyby to byla zlatá klec, osamocena, sama se sebou a nebo s hulvátem, který používal nad tebou nadvládu. A kdoví, co s tebou všechno prováděl, jen abys byla na něm závislá. Ty jsi využila okamžiku a unikla jsi, škoda, že jsi neměla kam, nebo ses bála, že by si pro tebe přijel i do rodného města, k mamince? Tak, jako rozzuřený býk do Itálie? Ten tvůj strach chápu, ale měla jsi tady být, tvoje krásné písničky jsi nám dávala ze srdíčka, byla jsi něžná a křehká bytost. A toho ten buran využil a přivlastnit si tě tak, že jsi se už dusila. Ivetko, odpočívej v klidu a v pokoji, je tě škoda, moc velká škoda. Když slyším tvoji písničku, mám slzy v očím, zvláště tu z Nabucca,"Já se vrátím". Ty se Ivetko již nevrátíš a to nás všechny tak bolí.
Hoří už 10 let, 5 dní, 8 hodin a 27 minut.
|
|
