| |
#39140
já
zapálil(a) svíčku
mojim holčičkám.
Haničko a Vendulko, zítra bude výročí vaší smrti, tak zbytečné, tak kruté. A já nemám od té doby klidný život, pokud si vzpomenu, jak jste byly obě
zavražděné. Vzpomínám každý den, ale z jakou krutostí jste odcházeli do nebíčka, vy dvě, krásné, mladé, něžné povahy, to se až srdíčko smutkem zastavuje. Ještě že se toho nedožil manžel. Půl roku před vámi zemřel mladý na zástavu srdce, jakoby ho někdo chtěl ochránit, aby se tohoto nedožil. Já se po jeho smrti ptala, proč jsi musel odejít? Po vaši smrti jsem pochopila, že to bylo jeho vysvobození. Moc vás miloval a chlapi, i když se nezdají nejsou tak silní, jako my ženy. Honzíčku, opatruj je nahoře tak, jak jsi je opatroval tady na zemi.
Zítra vám zapálíme na hrobě hodně svíček, budeme svítit i doma.
Hoří už 10 let, 220 dní, 9 hodin a 54 minut.
|
|
