| |
#23880
mamka
zapálil(a) svíčku
Marťoušovi.
Můj broučku, nemůžu uvěřit, že už uplynuly 4 roky od nejhoršího dne v mém životě – ode dne, kdy jsem Tě mohla naposledy obejmout, pohladit, vzít za ruku, políbit… Zbyly jenom vzpomínky. Třeba jak jsme byli poprvé u moře, v Itálii: Bylo Ti 5 a když v noci pršelo, tak strašně ses bál, že bude ráno moře míň slané… smála jsem se a říkala jsem Ti – „tak ochutnej…“ Nešlo Ti do hlavy, jak to, že Italové neumí česky a soucitně jsi říkal, že je to naučíš, aby „si“ rozuměli. Když jsme odjížděli, byls nadšený a plánoval sis: „Až umřete, přestěhuju se sem.“ „A proč až umřeme?“ ptala jsem se. „No přece aby Vám po mně nebylo smutno“, odpověděls mi. Tak strašně je mi smutno, Marťouši…
Hoří už 12 let, 81 dní, 3 hodiny a 14 minut.
|
|
