| |
#1757
flixo
zapálil(a) svíčku
tatínkovi.
je to už asi sedm let,co jsem přišla o svého tátu...beru si to najednou víc a víc.asi to bude tím,že ho víc a víc potřebuju a tím,že jsem vyrostla a uvědomuju si to ..dneska jsem jela jako obvykle trolejbusem domů ze školy.na sedačku vedle mě se posadila asi sedmiletá holčička.byla roztomilá a culíkatá.když vystupovala,tak jsem si všimla že na zastávce na ní čekal její táta.dala mu pusu,vzal ji tašku,chytl jí za tu drobnou ručku a vedl jí přes přechod.o něčem si vesele povídali.nejspíš se jí ptal,jak se měla ve škole a co se naučila novýho.no dobrá dobrá.není mi sedm let.jsem holt trošku starší.ale to není důvod,že bych to taky nepotřebovala.říkala jsem si,že by bylo lepší,kdybych nikdy žádného otce nepoznala,alespoň by mě ty vzpomínky toliko neničily,ale to by se do mě mohli pustit ti,co ho opravdu neznají a vynadat mi,že jsem blbá,že bych měla být ráda alespoň za tu "trochu" času,co jsem s ním strávila.asi by ale měli pravdu.můžu jenom poděkovat bohu za to,že jsem ho mohla poznat,že se mnou mohl být na pískovišti a dělat bábovičky,že mě mohl učit chodit a později i jezdit na kole,že mi mohl dělat každé ráno,když jsem šla do školy kakao,že mě do tý školy odvedla a zase přivedl domů,že mi dal pohlavek,když jsem provedla špatnou věc,že mi jako jediný člověk řekl,že je na mě hrdý,že se za mě nemusel nikdy stydět ...jsem ráda za každou krásnou i ne zrovna příjemnou vzpomínku na něj.jediný,co si chci z hlavy vymazat je pohled na to,jak leží v obýváku na zemi bez kousku života.ty pocity.. že už nikdy neotevře oči,nikdy se neusměje a nepohladí mě ...
... zrovna,když tě toliko potřebuju tati ...
Hoří už 19 let, 169 dní, 2 hodiny a 22 minut.
|
|
