| |
#13547
Zuzka
zapálila svíčku
Andílkovi.
Zdravím Tě, můj anděli.
Ty krásné oči, jež mě v tu chvíli setkání pohledů pohladily, mi už víc jak rok schází.
Pořád křičím do světa, hledám jejich majitele, toho, co se umí tak krásně usmívat.
Ten kouzelný úsměv léčící všechny neduhy nelze zapomenout, a tak prochodím celý svět, abych ho mohla ještě jednou spatřit.
Nechám se unášet na vlnách okouzlení zase zpět, odkud jsem přišla.
Téměř slyším Tvůj hlas, jak šeptá moje jméno, vím, že ho znáš.
Potkali jsme se před Valentýnem, nikdy nezapomenu, jakou si mi dal sílu setrvat dál, když tělo bylo bičováno nemocemi a já chtěla ze světa odejít. Tys řekl úsměvem zůstaň a bojuj, Tvůj život za to stojí.
Nevím, jak Ti poděkovat, jak Tě najít. Tenkrát jsem utekla, byla jsem ještě příliš hloupá. Teď jsem plná lítosti, že Ti to nemohu oplatit. Neznám ani Tvé jméno. Jistě bude krásné, jako Tvůj úsměv, jako mé vzpomínky na ten kratičký okamžik štěstí.
Hoří už 14 let, 129 dní, 13 hodin a 45 minut.
|
|
